Tomášovi jsem předtím musel slíbit, že se určitě vrátím. Kluci ulehli naposledy do stanů a Vojta Morávek připravoval itinerář na pro poslední etapu. Sortiment byl stánek od stánku velmi podobný (dřevěné masky, sošky zvířat - slonů, žiraf a opic a všemožné jiné lapače prachu) a všichni chtěli smlouvat cenu. Senegalci jsou dobří obchodníci a člověk si musí dávat dobrý pozor. Typický rozhovor probíhá asi takto: "Ahoj můj příteli. Mám pro tebe něco speciálního. Dám ti dobrou cenu." To už Vás drží za ruku a táhne ke svému stánku. Člověk nesmí udělat tu chybu, aby vzal něco z nabízeného do ruky. Některé dárky se totiž mohou náhle rozbít a kdo pak škodu zaplatí. Nesmírně populární je tu fotbal - děti jsou často oblečeny do fotbalových dresů. Českou republiku někteří místní znají poměrně dobře, to je přece ta země, za kterou kopou Nedvěd, Koller, Rosický a Baroš.

Poslední speciální etapa z Tambakundy do Dakaru dlouhá 225 km byla další prašnou chrošťovkou. Protože jsme startovali až jako dvacátý kamion, tak nám bylo jasné, že to bude velmi obtížný závod. Defekt v průběhu dvanácté etapy nás tak z našeho pohledu v podstatě poškodil hned dvakrát. Prvních padesát kilometrů jsme se vlekli za kamionem před námi. Předjíždět prostě nešlo, protože nebylo nic vidět. Když už jsme se konečně přiblížili na vzdálenost, ze které jsme mohli signalizovat Sentinelem úmysl předjet, tak jsme vjeli mezi stromy, kde nefoukal vítr a kde byl tudíž neprostupný oblak prachu. To v praxi znamenalo nutnost výrazně zpomalit a ztratit bezprostřední kontakt s vozem před námi. Rozhodně jsme se nechtěli pouštět do riskantních manévrů a předjíždět naslepo. Menší stromky a větve nepředstavují pro Tatru problém, ale ty větší mohou být již hodně nebezpečné a což teprve takový baobab, mimochodem nádherný strom. První polovinu etapy jsme se tedy trápili s prachem, přesto se nám nakonec podařilo předjet pár kamionů a automobilů.

Druhá polovina etapy se nám již jela mnohem lépe. Prachu totiž bylo podstatně méně, takže jsme mohli jet to svoje. Pořadatelé opět vedli trasu přes a okolo mnoha vesnic, kde byla snížená rychlost většinou na 30 km/h, což kouskovalo jízdu. Navigace byla bez problémů. Asi třicet kilometrů před cílem jsme dojeli Sugawarovo Hino, které figuruje na devátém průběžném místě, o které jsme se chtěli ještě včera poprat. Teruhito tentokrát bojoval a i když odpovídal na Sentinel, tak začal zrychlovat. Nakonec se nám před něj na jednom širším úseku, kde jsme mohli vyjet mimo hlavní stopu, podařilo dostat - během posledních dvou dní již potřetí. Bylo nám však jasné, že to v celkovém hodnocení asi nebude stačit, protože do cíle zbývalo skutečně málo.

Po průjezdu cílem jsme následovala spojovací etapa do Dakaru dlouhá 227 km. Do města jsme přijížděli navečer uprostřed dopravní špičky. Naštěstí již venku bylo pohodlných 30 stupňů. Posledních 20 kilometrů jsme jeli asi 2 hodiny. Nakonec jsme to naštěstí stihli včas.

Večer jsme poprvé od okamžiku, kdy se rallye přesunula na území Afriky, spali v hotelu. Konečně jsme si mohli užít teplé sprchy a vyspat se v pohodlné posteli.

V Dakaru jsme zaparkovali v bivaku vedle Azevedovy Tatry a našeho doprovodu. V neděli nás čeká ještě krátký závod po pláži, který však na celkových výsledcích nemůže nic změnit. Jedná se spíš o show pro diváky, kteří se každoročně do Dakaru sjíždějí ze všech koutů světa. Dakar 2007 je tedy v podstatě za námi. Obě Tatry Letka Racing teamu dorazily do cíle. Tomečkova nakonec skončila na celkovém jedenáctém místě, což po problémech v průběhu první etapy čekal opravdu málokdo. Z původních 85 kamionů na startu jich do Dakaru dorazilo jen 60. Tatra Andrého de Azeveda skončila nakonec v celkovém hodnocení na pátém místě.

(Všechny články v kategorii Telefonica-Dakar 2003)

(Všechny články v kategorii Telefonica-Dakar 2004)

(Všechny články v kategorii Telefonica-Dakar 2005)

(Všechny články v kategorii Euromilhões-Dakar 2006)

(Videa z Telefonica - Dakar 2003)

Hlavním partnerem portálu Dakar.cz je obchodní dům Hocker.cz