Fandové si mohou minulé ročníky prohlížet i na různých videích, jako například na tomto, která nám zaslal Martin Viďourek. Tedy zkušený fotograf, jehož  fotky najdete i na našich stránkách a jehož kolegové natočili a sestříhali takového video. Doporučujeme:-))

Stejně tak doporučujeme film Rváči od Jardy Jindra, který můžete vidět třeba ZDE.

Kameraman a fotograf Jaroslav JINDRA má sbaleno na svůj další Dakar

Jeden z ročníků Dakaru absolvoval Jarda se zpěvákem skupiny Chinaski Michalem Malátnym a byl z toho  pěkný  film Dobrodružství zvané Dakar. Právě nyní na sklonku roku se pak chystá premiéra dalšího  filmu z Dakaru nejen o Loprais týmu.

Krátce před odjezdem nám Jarda poskytl následující  rozhovor.

Jaky je život kameramana či fotografa na Dakaru? asi to je docela dost náročné 

Znáš tu scénu ze stadionu, kdy atlet sprintuje do cíle a vedle něj běží kameraman a ještě ho předbíhá, aby měl co nejlepší záběr finiše? Většina lidí se nikdy nezamýšlí nad tím, že to, nač se dívají v pohodlí svého obýváku, musel někdo natočit. Je to krásná řehole a všichni sběrači obrázků jsme z určitého pohledu masochisti. Žádný televizní štáb, jen jeden chlap s kamerou, foťáky, autem a velkou lahví vody..

Jak tě vůbec napadlo, vyrazit zrovna na Dakar ?
Bylo to ještě v dobách, kdy se jezdilo v Africe a byla to vlastně šťastná souhra náhod, jako všeho podstatné v mém životě. Nenapadlo to mě, byl jsem pozván fotit a točit a nelituju. 

Jezdil jsi předtím třeba i na jiné závody ?
Před tím nikdy. Sice jsem projel terénním autem několikrát Saharu a jiné pouště křížem krážem, ale o motorismus jsem se před Dakarem nikdy nezajímal. Fotil jsem spíše takzvané adrenalinové sporty, atletiku, živelné pohromy nebo ozbrojené konflikty.

Spíš v bivaku a ráno brzy vyrážíš nebo spáváš už u trati speciálek a jsi zde již připraven ?
Pokud nepotřebuji v bivaku pracovat, raději popadnu roadbook na následující den a ještě v noci vyrazím někam na trať. Ta se ráno poměrně brzo uzavírá a s ní i přístupové cesty. Dohodnout se vždy na uzávěrkách s policií, i když máte plnou akreditaci a startovní číslo na autě, není jednoduché, i když španělsky mluvím plynně. V bivaku se taky hodně práší a je tam hluk, kdežto někde v poušti nebo v horách pod hvězdami je nádherně. Hodně taky závisí na ostatních pasažérech press caru. Jeden Dakar jsem absolvoval s lidmi, kteří se pohybovali vlastně jen mezi bivaky a na trať vyrazili nanejvýš do blízkosti cíle. Tak se nedá smysluplně pracovat, takže jsem se raději už v průběhu závodu dohodl s konkurencí a přesedl k nim, jinak bych žádný materiál domů snad ani nepřivezl. Co v ten který den nenatočím nebo nevyfotím, to pak bude v postprodukci bolestivě chybět. Ne vždy ale press car plní tu úlohy,která je mu dána a ne vždy můžu rozhodovat o tom kam a kdy se pojede.

Co říkáš na změnu letošních tratí ?
Těším se nejvíce na bílé písky Fiambaly, kde si vždy skvěle "zahyením". Fiambala je zárukou akčních obrázků, horko, prach, trialové úseky, bouračky... Taky mám rád duny okolo chilského Copiapa. Těším se samozřejmě i na nové terény v Peru, kde jsem byl naposledy už téměř před dvaceti lety. 

Kolikrát jsi již vlastně byl natáčet na Dakaru ?
Natáčet čtyřikrát, k tomu i párkrát fotit. Natáčet jsem vyrazil i na zrušený ročník 2008, kdy jsem s sebou vezl dokonce motorový padák na letecké záběry. Spolu s dalšími asi třemi sty nadšenci jsme i přes zrušení závodu dojeli k senegalskému Lac Rose a zúčastnili se symbolického funusu afrického Dakaru. V tu chvíli nikdo z nás nevěřil, že se ještě někdy nějaký Dakar pojede. No a pak jsme s kolegou ještě vyrazili natáčet dokumentární filmy do Mali, Gambie a Buriny Faso. Zpátky do Evropy jsem jel přes Saharu sám, parťák se vrátil letecky, což byl taky neopakovatelný zážitek. 

Navic to asi vubec není levná záležitost
To není. Zájemců je více než je kapacita závodu, takže se od tohoto klíče odvíjí i cena startovného. Naštěstí to neplatím ze svého, protože jsem vždy ve službách druhých. Novinářské startovné je sice zhruba poloviční než závodnické, ale přesto jsou náklady skutečně atronomické. Proto se hledají cesty, jak spojit Dakar s jinou akcí, třeba právě s natáčením nějakého cestopisu.

Zmínil jsi, že máš s sebou i motorku. Takže jedes Dakar i s kamerou a vším na  motorce ?
To je nedorozumnění. Rád na motorce jezdím, naběhám tak 20 tisíc za rok. Mám Aprilii Caponord, což je skvělé cestovní enduro, sto koní v motoru a jeden osel za řidítky.. Uvažuju vzít ji s sebou na asistenční kamion na další Silk way a po skončení závodu trochu cestovat Ruskem a točit cestopisy. 

A mezitím dokonce stačíš kromě natáčení i občas něco nafotit ?
To jsou dva různé světy, což málokdo pochopí. Focení je proti točení pohodička, ale aby to za něco stálo, můžu ten který den dělat buď jedno, nebo druhé. Samozřejmě že okolnosti mě donutily dělat oboje najednou, kdy jsem měl v terénu bez švenku postavené dvě zapnuté statické kamery a do toho tam ještě poskakoval se dvěma foťáky. Jenže to nejde dělat každý den, protože rallye bez švenknutého záběru není rallye.

Jak dlouho pak vzniká ve střižně podobný film ?
V porovnání s cestopisy, které točím pro seriál Na cestě (ČT1), je to větší dřina už jen v tom, že nikdy nevím předem, jaký příběh to bude, dokud nemám materiál pohromadě. Taky nesmím pokazit moc scén, protože žádná z nich už se nedá zopakovat. Strávil jsem strašnou spoustu času jen prohlížením materiálu z kamer a čipovek, než jsem vůbec dokázal vymyslet koncept a mohl začít stříhat. Samotný střih je pak otázka asi týdne, zvučí se den a další den se koloruje apod. Film je pro laika nepředstavitelně pracný. Vezmi si stopky a spočítej si, kolik scén a záběrů se vymění během pouhé minuty. A teď si představ, jaké úsilí je potřeba vyvinout na každý ten záběr... 

A co dalšího připravuješ ?
Zítra odlétám na další Dakar, ovšem v Chile budu zároveň natáčet do našeho cestopisného seriálu díl Na cestě po Atacamě,který půjde do vysílání zřejmě v březnu. Připravuji v tomto díle novinku, noční časosběry Mléčné dráhy a záběry z největšího hvězdářského teleskopu světa. Dakar v tom filmu samozřejmě chybět nebude

Krome Dakaru se patrně chystáš i na Silk Way ?
Byl jsem na prvním Silk way do Ašgabádu, to byl nejlepší závod mého života, navíc s fotografem Petrem Luskem, který je stejný magor jako já, a pak s Karlem Lopraisem na druhém ročníku do Soči. Karel si ze mě od té doby dělá legraci, že jsem jediný navigátor, který se na trati za jízdy stihne i vyspat. Je pravda, že jsem delší úseky proklimbal, když mě hold v noci nenechal svým chrápáním vyspat Každé ráno pak byl ode mě zasypaný botami, knížkama a vším, co mě přišlo pod ruku. Letošní Silk way jsem musel kvůli vážným zdravotním problémům odřeknout. Tak se těším na ten příští ročník, který se pojede opět do Soči. Po něm chci ještě nějakou dobu v Rusku zůstat a natáčet cestopisy v nedalekém Kalmycku, jediné budhistické republice Evropy a v Donské oblasti.

Chceš ještě něco dodat ??
Samozřejmě: MUPY MUP. To je rusky...  :-))

Díky za zajímavý rozhovor a šťastný návrat se zajímavým materiálem

Pavel Jelínek, šéfredaktor