Nervozita by se dala krájet. Nikomu není moc do řeči. Závodnici jsou obráceni do sebe a snaží se překonat obavy, co tíží jejich mysl. Nevyhýbají se nikomu. Motorkář Andre Lenoble, kterého jsme zachránili z dun před pár dny, mě u snídaně jen pozdravil, delší rozhovor odmítl. Prý se potkáme až dnes dojede. Vojta je na tom podobně. Není mu moc do řeči. Průjezdy dun se většinou navigují podle azimutu a udělat chybu a zabloudit je velmi jednoduché. Těžko se nachází cesta zpět. Tomáš už letos zapadl. Vykopat auto stojí dlouhé minuty. Elizabeth zas musí jet na svém limitu, jestli chce těžit z případných chyb ostatních. Ruleta je roztočena.

Vítr k nám z dáli nese vytí silného vysokotáčkového motoru. Neklamné znamení přijíždějící buginy. Vypadá to na Schlessera. Zdá se, že dnes vyhraje. Na obzoru se neobjevuje on. První z vozů kdo k nám přijíždí je Tatra. Naše Tatra. Nevěříme vlastním očím. Úplně zapomínám fotit jakou z toho mám radost. NESKUTEČNÉ. V cíli dvě motorky a pak Tatra. Schlesser se na planinách svou rychlostí snaží dohnat to co v dunách na začátku ztratil. Dojíždí do cíle jako čtvrtý. Těžko se mi hledají slova. Po rychlostních etapách Marokem, Západní Saharou a Mauretání. Po stovkách kilometrů pustinou Tomáš Tomeček a Vojtěch Morávek obhajují loňské vítězství v kategorii kamiónů. Nejen to! Jsou druzí v celkovém pořadí. Ohromný úspěch. Whisky na malý přípitek je otevřena. Nemůžeme mnoho pít. Nemůžeme. Čeká nás cesta do Senegalu do bivaku v Kememberu. Ale každý si trochu dá. Oslavovat se bude až zítra na oficiálním defilé u Růžového jezera a určitě večer na hotelu v Dakaru. Odjíždíme do Senegalu. Slavit a užívat si pocit vítězství.

Vojta Morávek ml.